Pride & Prejudice
(Dario Marianelli)

 


1. Dawn (2:40)

2. Stars and Butterflies (2:01)

3. The Living Sculptures of Pemberley (3:03)

4. Meryton Townhall (1:14)

5. The Militia Marches In (0:57)

6. Georgiana (1:37)

7. Arrival At Netherfield (1:42)

8. A Postcard To Henry Purcell (2:41)

9. Liz On Top of The World (1:24)

10. Leaving Netherfield (1:43)

11. Another Dance (1:15)

12. The Secret Life of Daydreams (1:56)

13. Darcy's Letter (3:59)

14. Can't Slow Down (1:11)

15. Your Hands Are Cold (5:25)

16. Mrs. Darcy (3:47)

17. Credits (4:47)

 

TT 41:22

 
 

  • Hudbu složil: Dario Marianelli
  • Dirigoval: Benjamin Wallfish
  • Orchestrace: Benjamin Wallfish
  • Produkce: Dario Marianelli
  • Nahrál: The English Chamber Orchestra, Jean-Yves Thibauldet
  • Nahráno v Air Lyndhurst Studios, London
  • Decca Records 2005 (B0005620-02)
 

Hudba / Album

V zámoří se pozvolna prosazující skladatel italského původu Dario Marianelli se letos dostal do povědomí široké soundtrackářské obce prostřednictvím své monumentální hudby ke Gilliamovskému THE BROTHERS GRIMM. Vzhledem k průtahům práce a odkládáním premiéry snímku téměř rok měl Marianelli příležitost v mezidobí pracovat na několika dalších projektech. Jedním z nich je i adaptace literární klasiky PRIDE & PREJUDICE, kterou skladatel pojal v diametrálně odlišném stylu. Hudba k adaptacím látek Jane Austenové je povětšinou orientována mnohem klasičtějším směrem v duchu Händela, Mozarta, Purcella a dalších gigantů let dávno minulých. V kontrastu s předchozím Austenovským projektem, Doyleovým SENSE AND SENSIBILITY, klade Marianelli mnohem větší důraz na klavír na úkor klasického orchestru. Právě virtuózní klavír Jeana-Yvese Thibauldeta tvoří základní páteř soundtracku, jenž je velmi příležitostně přiživován sóly na klarinet a popřípadě i harfu. Oproti hudbě ve filmu má orchestr na CD podstatně širší prostor než ve filmu, v němž byla naprostá většina hudby obstarána samostatným klavírem a několika dobovými tanečními skladbami (Meryton Townhall, Another Dance, Can't Slow Down).

Stejně jako se PRIDE & PREJUDICE vymyká současné běžné hollywoodské produkci a je lehkou komedií o pětici vdavekchtivých sester, kuplířské matce, sarkastickém otci a několika paralelních milostrných troj- a více-úhelnících, vymyká se i Marianelli svým adekvátně zastaralým zvukem současným hudebním konvencím. Jeho hudba je zpátečnická až v takové míře, že by bez problémů mohla být zaměnitelná za dobovou klasiku některého z velkých mistrů dané éry, k inspiraci jedním z nich se pak Marianelli hlásí skladbou A postcard to Henry Purcell. Těžko v rámci soundtracku vyzdvihnout některé skladby výše než ostatní - nechybí ani pochodová momentka doprovázející jásot slečen způsobený příchodem důstojníků k uhánění (Militia Marches In), pár živějších výše zmiňovaných "source" sekvencí, ale naprostá většina CD patří klavíru. Většina skladeb je založena jen na jeho sólu, zatímco v případě pár dalších naznačí hudební téma, které je následně přejato menším symfonickým orchestrem (Georgiana, Arrival to Netherfield). K nejpůvabnějším sekvencím náleží Liz on the Top of the World, jenž je ve filmu první skladbou obsahující práci s orchestrem - zde je díky přeházení chronologizace alba přesunuta o poznání dál a postrádá tak svůj zcela odlišný emocionální dopad, kterého skladba dosahovala ve spojení s obrazem a především orchestrem jiným směrem posunutou estetikou. V Darcy's Letter se na krátko rozehraje celý orchestr, aby byl následně vystřídán klavírem a sólem na violoncello v závěru decentně podbarvených několika smyčci.

Soundtrack PRIDE & PREJUDICE prezentuje svého autora ve zcela jiném světle než jeho předchozí velké dílo. Sází na menší symfonický orchestr, který svým zvukem kromě podobných dobových adaptací nejvíce připomene dosud životní dílo Joela McNeelyho LOVER'S PRAYER - oba soundtracky byly ostatně nahrány The English Chamber Orchestra. Svým seriózním klasickým zvukem působí zcela odlišným dojmem než díla z pera "historické" skladatelky Rachel Portman a přináší do tohoto hudebního žánru nové světlo. Jediné, co by se dalo soundtracku vytknout, je kromě nepřílíš emocionálně pestrého spektra i absence výrazného hlavního motivu. Na druhou stranu hudba ve filmu pouze nenásilně komentuje děj a na žádné mamutí svatební veselí v závěru nedojde. Z tohoto důvodu Marianelli v podstatě neměl moc příležitostí zazářit a naplno rozvinout některou ze svých decentních a nenápadných tématických variací.

Pokud je vám hudba s klasickým nádechem 18. století blízká, neměli by jste si toto dílko v žádném případě nechat ujít. Na druhou stranu, pokud vás mnohem více oslovují atonální či bohatě strukturované a agresivní moderní kompozice, bude pro vás tento kousek oříškem, na jehož rozlousknutí by jste si mohli i vylámat zuby. Při opakovaném poslechu, trpělivosti, a znalosti exkurze do tohoto malého nenásilného světa, však nabízí poslech za velmi solidní 4*. Pokud máte v oblibě kompozice vystavěné na virtuózním klavíru, můžete si dokonce výsledné hodnocení zvýšit o zde bohužel nedostupnou půlhvězdu navrch.


LOKUTUS

 
Hudba ****    Album ****    Zvuk ****

 

Tiež pozrite:

The Cider House Rules 
 
Angela's Ashes 
 
As Good As It Gets 
 

 


Artwork copyright (c) 2005 UiP/Universal, review copyright (c) 2005 Petr Kocanda

TOPlist